Čím víc se porovnáváš, tím hůř vidíš vlastní život

Kolegyně dostane povýšení. Kamarádka si koupí byt. Někdo ve tvém okolí zhubne, začne podnikat, najde si vztah nebo jednoduše působí, že má svůj život víc pohromadě. A najednou se objeví: „A co já?“ Nemusíš kvůli tomu ani otevřít sociální sítě.

Srovnávání s ostatními je přirozený lidský mechanismus. Pomáhá nám orientovat se mezi ostatními, odhadovat vlastní schopnosti a zjišťovat, jak si vedeme. Problém není samotné srovnání. Problém může vzniknout ve chvíli, kdy z informace o druhém člověku uděláme hodnocení sebe a vlastního života.

1. Proč se vůbec srovnáváme

Psycholog Leon Festinger už v roce 1954 popsal teorii sociálního srovnávání. Její základní princip je jednoduchý: když nemáme jasné objektivní měřítko, používáme jako měřítko ostatní lidi.

Jak poznáš, jestli máš vysoký plat? Jestli jsi dobrá ve své práci? Jestli jsi dost úspěšná? Jestli běháš rychle? Samotné číslo nebo výsledek často nestačí. Význam získává až v určitém kontextu. A jedním z nejsnazších zdrojů kontextu jsou ostatní lidé. Mozek tak může nevědomě hledat odpověď na otázku: „Kde jsem oproti nim já?“

2. Co se při srovnávání děje v mozku

Mozek neposuzuje naše výsledky úplně izolovaně. Výzkumy sociálního srovnávání ukazují zapojení oblastí souvisejících se zpracováním odměny, sociálních informací, sebehodnocením a regulací emocí. Patří mezi ně například části prefrontální kůry a ventrálního striata.

Jednoduše řečeno: pro mozek může být důležité nejen to, co máme, ale také to, co máme ve vztahu k ostatním. Experimentální výzkum například ukázal, že reakce oblastí spojených se zpracováním odměny může záviset i na tom, jaká je naše odměna ve srovnání s odměnou druhého člověka. Proto může být objektivně dobrý výsledek najednou pocitově horší, když zjistíš, že někdo jiný dopadl lépe.

Neexistuje přitom jedno „centrum srovnávání“. Jde o složitější proces, do kterého vstupuje kontext, naše očekávání, emoce i to, jak důležitá pro nás daná oblast je.

3. Srovnávání může fungovat 2 směry

Můžeme se porovnávat s někým, koho v určité oblasti vnímáme jako lepšího nebo dál než sebe. Má lepší práci. Víc peněz. Postavu, kterou chceš. Větší sebevědomí. Fungující vztah. Dovednost, kterou se snažíš získat. Takové srovnání může přinést motivaci: „Když to dokázala ona, možná existuje cesta i pro mě.“ Stejně snadno se ale může změnit v: „Ona to dokázala a já ne. Asi nejsem dost dobrá.“

Existuje i opačný směr. Porovnáváme se s někým, komu se podle nás daří hůř, a vlastní situace najednou vypadá lépe. Ani jeden směr proto není automaticky dobrý nebo špatný. Důležité je především to, co si z výsledku srovnání odnášíš o sobě.

4. Srovnávání v reálném životě

Srovnávání nezačalo se sociálními sítěmi. Děje se v práci, škole, rodině, mezi kamarády, ve vztazích i při sportu. Kolegyně dostane povýšení: „Asi nejsem tak schopná.“ Kamarádka zhubne: „Proč já pořád vypadám stejně?“ Někdo rozjede vlastní firmu: „Já jsem zase pozadu.“

A právě tady je důležitý rozdíl mezi faktem a interpretací. Fakt: Kolegyně dostala povýšení. Interpretace: Ona je dál než já → nejsem dost schopná → ve svém věku už bych měla být někde jinde. První část je informace o ní. Zbytek už tvoří tvoje hlava o tobě. A právě tahle část může postupně ovlivňovat způsob, jakým vnímáš vlastní život.

5. Proč nás někteří lidé zasáhnou mnohem víc

Pravděpodobně se neporovnáváš stejně intenzivně se všemi. Někdo může být mimořádně úspěšný v oblasti, která tě vůbec nezajímá, a nic to s tebou neudělá. Pak přijde člověk, který má přesně to, po čem sama toužíš, a najednou to píchne. Srovnávání bývá výraznější v oblastech, které jsou důležité pro naše cíle, identitu nebo představu o sobě.

Proto tě nemusí rozhodit profesionální běžkyně. Ale kamarádka, která začala běhat ve stejnou dobu jako ty a právě zaběhla svůj první půlmaraton, už možná ano. Je ti dostatečně podobná na to, aby ji mozek mohl použít jako relevantní měřítko. A právě proto může být nepříjemné srovnání zároveň docela zajímavou informací: možná ti ukazuje oblast, na které ti samotné záleží.

6. Co může časté srovnávání podporovat

Neexistuje jedna univerzální příčina. Roli může hrát například nejistota v určité oblasti života, nižší nebo nestabilní sebevědomí, perfekcionismus, vysoké nároky na sebe, potřeba potvrzení vlastní hodnoty nebo prostředí zaměřené na výkon, vzhled či společenský status.

Svou roli mohou hrát i nejasné vlastní cíle. Když přesně nevíš, co znamená dobrý život pro tebe, je mnohem jednodušší převzít měřítko někoho jiného. A srovnávání se může postupně dostat do kruhu. Čím méně jistá si sama sebou jsem, tím více hledám venku informace o tom, jak si vedu. A čím více se hodnotím podle ostatních, tím více důvodů můžu nacházet k další nejistotě.

7. Sociální sítě dávají srovnávání mnohem větší prostor

Sociální sítě srovnávání nevytvořily. Výrazně ale rozšířily množství lidí a situací, se kterými se můžeme každý den porovnávat. V reálném životě se pohybuješ mezi omezeným počtem lidí. Na sociálních sítích můžeš během několika minut vidět někoho s vysněnou postavou, dalšího s úspěšnou kariérou, krásným domovem, zajímavým životním stylem nebo spokojeně působícím vztahem.

Navíc často nevidíš běžný průměr života druhého člověka. Vidíš jeho vybraný výsek. A tak můžeš nevědomky porovnávat svůj běžný život s nejlepšími nebo nejzajímavějšími momenty desítek dalších lidí. Výzkumy spojují častější srovnávání směrem nahoru na sociálních sítích s nižším sebevědomím a psychickou pohodou a s vyšší mírou negativních emocí.

To neznamená, že sociální sítě automaticky škodí. Důležité je také to, jak je používáš, koho sleduješ a jaké závěry o sobě při jejich používání vytváříš.

8. Jak srovnávání omezit

Cíl není: „Od zítřka se přestanu srovnávat.“ Srovnávání je natolik přirozenou součástí sociálního fungování, že mnohem realističtější je naučit se zachytit okamžik, kdy přestává být pouhou informací a začíná určovat, co si myslíš sama o sobě. Postupuj po krocích níže — každý z nich zvládneš i v pár minutách.

Nemusíš psát několik stran. Důležité je dostat automatickou myšlenku ven z hlavy, podívat se na ni s odstupem a vrátit pozornost od života někoho jiného zpátky k vlastnímu.

Chceš se srovnáváním pracovat dlouhodobě? Jedno uvědomění může pomoct v konkrétní chvíli. Pokud se ale ke srovnávání vracíš opakovaně, stojí za to pracovat i s myšlenkami a vzorci, které se za ním schovávají.

Připravuji Papírového průvodce Memarya — najdeš v něm konkrétní postupy, které ti pomůžou dostat myšlenky z hlavy na papír, podívat se na ně s větším odstupem a postupně lépe rozumět tomu, co se v tobě děje. Protože čím míň měříš svůj život podle ostatních, tím víc prostoru máš zjistit, jak ho chceš žít ty.