Co dělám
Čtu dostupné studie a odborné zdroje, zkouším metody v běžném životě a převádím je do srozumitelných otázek, které se dají použít — i když máš plnou hlavu a jen pár minut.
První prototypy MemaryiPraha
01 — Můj příběh
Memarya začala v období, kdy jsem navenek fungovala, a přitom jsem uvnitř hledala sama sebe.
Chodila jsem mezi lidi, odepisovala na zprávy a dělala všechno, co bylo potřeba. Zároveň jsem cítila prázdnotu, hledala, co chci, kde mám hranice a proč se cítím tak, jak se cítím.
Zkusila jsem i terapii, ale tehdy jsem se jí otevřela jen částečně. A tak jsem začala psát.
Svým tempem. Svými slovy. Otevřela jsem sešit a dávala na papír všechno, co se mi vracelo v hlavě: věci, které jsem chtěla říct nahlas, emoce, které jsem zkoumala, i obyčejné věty typu: „Dneska jsem spálila vajíčka.“
Psaní mi dalo prostor, ve kterém jsem své myšlenky konečně dokázala pojmenovat, vidět a pochopit.
Postupně jsem si začala všímat svých opakujících se vzorců, emocí, hranic i toho, co skutečně potřebuji. Když mě začalo zajímat, proč některé otázky pomáhají silněji, začala jsem hledat psychologické principy a výzkumy, které stojí za expresivním psaním, pojmenováním emocí a prací s automatickými myšlenkami.
Dnes tyto principy převádím do jednoduchých otázek a šablon, které sama používám. Protože vím, jaké to je hledat odpovědi a potřebovat někde začít.
